Kalokagathia: Co to je a proč je dnes aktuálnější víc než kdy dřív

Kalokagathia je antický ideál harmonie mezi tělesnou a duševní stránkou člověka. Vychází z přesvědčení, že fyzická zdatnost a péče o tělo má jít ruku v ruce s rozumem, vzděláním a charakterem. Jde zkrátka o kompletní balíček toho nejlepšího.

Pro staré Řeky to byl ideál člověka. Dnes je to naopak přesná diagnóza toho, co ve společnosti chybí. Umíme na sobě pracovat ve fitku, nebo se zklidnit u hodinových meditací. Málokdy ale zvládáme obojí.

Odkud kalokagathia pochází a co přesně znamená

Kalokagathia vznikla spojením fráze kalos kai agathos – krásný a dobrý. Spojka kai přitom v řečtině splynula s druhým slovem do jednoho tvaru kagathos, a tak vzniklo pojmenování celé filozofie.

Původně byla kalokagathia úzce spojená s armádou a aristokracií. Ostatně u vojáků bylo její využití v praxi vidět nejlépe. Nestačilo jen ohánět se mečem, ale čekala se od nich i odvaha, čest i rozum. Zkrátka tělo jako stroj s vytříbeným charakterem v jednom balení.

Kalokagathia samozřejmě nenechala chladnými ani slavné řecké filozofy. Pracuje s ní už Hérodotos, Xenofón ji zařadil do svých sókratovských spisů a Aristotelés ji povýšil na dokonalou ctnost tím, že spojil charakter s rozumem. Platón pak přesunul ideál krásy z těla do duše. Díky němu tak můžeme říkat, že jsou lidi krásní uvnitř.

A jaký to má přesah do dneška? Tělo a duše už pro nás nejsou jen dvě oddělené nádoby, ale jeden celek.

Jak vypadá kalokagathia v praxi (můj týden)

V dnešním zrychleném a povrchním světě často pracujeme s každou částí zvlášť. Máme tady fanatické cvičence v mikinách: „Trénuj tvrdě, sypej hrdě“ anebo sečtělé filozofy, kteří se vyhýbají jakékoliv fyzické aktivitě. Kvůli pylu, hmyzu nebo tak. Dvě skupiny, úplně odlišný pohled na život. Přitom jdou propojit.

Aktuálně trénuju na maraton. Pětkrát týdně běhám a do toho cvičím s vlastní vahou. Abych to časově skloubil, vybíhám ráno před prací. Když je přes den 30 stupňů, je to i příjemnější… Ale i kdybych netrénoval na maraton, běhat budu stejně. Vyplavím při tom endorfiny a pročistím si hlavu. Protože dokážu přemýšlet i o tom, jak moc přemýšlím, je to pro mě ten nejlepší reset.

Navíc se takhle vyčištěná hlava dobře plní. Jsem velký fanda knih z nakladatelství Melvil – aktuálně mám rozečtené asi čtyři. Jak se postupně přelévám mezi tématy, přecházím mezi knihami. Jako edukační fetišista přidávám také kurzy, workshopy a webináře.

Stejně přemýšlím i o práci. Mám rád, když výkon dává smysl, a proto si vybírám takové role, ve kterých se budu rozvíjet. Představa, že bych do práce jen chodil odkroutit čas, mě děsí. V práci jsme totiž příliš dlouho na to, aby ten čas nebyl využitý smysluplně.

A charakter?

Když na sobě člověk pracuje, projeví se to ve všech oblastech. Třeba když jdeš s kamarády z hospody a někdo z nich zahodí prázdnou láhev. Jak budeš reagovat? Budeš to ignorovat? Anebo se otočíš a půjdeš láhev zvednout? Právě tyhle podprahové reakce nám dávají ten nejlepší feedback.

Kalokagathia je cestou, ne cílem

Na konci dne musí trénink sednout do každodenního harmonogramu. Ve své práci hodně cestuju a ne pokaždé se stihnu proběhnout. Nehroutím se z toho. Rychlá vítězství pro mě neexistují a důležitější než jeden závod je samotný návyk. Maraton je zkrátka jen jeden milník na cestě.

Stejné to je s knihami a vzděláváním se. Někdy na to nemám chuť nebo sílu a občas nečtu i několik dní. Důležitá je pro mě ale dlouhodobost a konzistentnost.

Kalokagathia totiž není o jednom rychlém vítězství, co ti změní život. Je to o konstatní práci s tělem, myslí a pravidelnou kontrolou, že v jedné oblasti nezaostáváš za druhou.

Přesně od toho je tady Vision Journal. Není to deník na hezké myšlenky, ale systém, který ti pomůže udržet tělo a hlavu nastavené správným směrem. I ve dnech, kdy to nejde úplně od ruky.

Pár detailů kolem kalokagathie